O Plemeni LAPINKOIRA

 Lapinkoira (anglicky: Finis Lapphound, finsky: Suomenlapinkoira po česku lapinský pes - lapina) je velmi staré finské psí plemeno, které u nás není příliš rozšířené. Lapinkoira je milující a oddaný rodinný pes, který dobře vychází s dětmi a dalšími psy. Vzhledem k tomu, že je to velmi společenský pes, touží být součástí rodiny. Je pro svého pána vždy k dispozici, touží ho potěšit. 

Historie

Toto plemeno používali Laponci (neboli Saamové) v oblastech dnešního Finska, Švédska, Norka a Ruska k lovení a hlídání stanů. Po změně životního stylu pak k pasení sobích stád. Pro pochopení charakteru plemene je důležité vědět, že jeho příslušníci museli přežít v extrémně nízkých teplotách, za primitivních podmínek, a tedy museli být velmi odolní. Neměli za úkol stádo hnát, ale udržet pohromadě. Tím se u nich vyvinul silný "shromažďovací" instinkt.

Důležitou vlastností lapinkoiry je trpělivost plynoucí z jejího původního využití. To od ní vyžadovalo dlouhé čekání prokládané krátkou intenzivní činností. V zimě pak jedinci tohoto plemene museli přestát dlouhou dobu nečinnosti.

Lapinkoira sdílela s člověkem silné přírodní pouto. Na rozdíl od plemen psích spřežení, toto pouto člověka jasně stavělo do nadřazené pozice. Lapinkoira milovala lidi a toužila být s nimi.

Jako plemeno bylo uznáno ve Finsku roku 1920. Vyvinula se z něho postupně tři plemena:

• švédský lapphund - má nižší kohoutkovou výšku a je převážně černý;

• lapinporokoira -oproti lapinkoiře má krátkou srst;

• námi popisovaná lapinkoira.

Toto plemeno je rozšířeno ve Finsku, Švédsku, Dánsku a Rusku. Ve Finsku se umísťuje na 6. až 8. místě žebříčku nejoblíbenějších plemen psů. Udržují se zde stále dvě linie: pracovní a výstavní. Proto při hledání štěněte ve Finsku nebuďte překvapeni, když na řadu pracovní narazíte.


Povaha

Lapinkoira se na rozdíl od některých plemen vyznačuje jen malým rozdílem v temperamentu fen a psů. Obě pohlaví jsou přátelská a milá, chtějí sdílet veškeré aktivity se svým pánem. Je to kontaktní pes vhodný pro začátečníky, aktivní seniory i zodpovědné starší děti.

Lapinkoira je milující a oddaný rodinný pes, který dobře vychází s dětmi a dalšími psy. Vzhledem k tomu, že je to velmi společenský pes, touží být součástí rodiny. Je pro svého pána vždy k dispozici, touží ho potěšit.

Nemusíte se obávat nechat ho pohromadě s dítětem. Je to citlivý a jemný společník, trpělivý při společných hrách s dětmi. Když ho hra s dětmi přestane bavit, nebude si jich všímat. Je však nutné po příchodu štěňátka domů naučit děti, jak se mají k pejskovi chovat. Nesmíme nechat děti zneužívat dobrácké povahy lapinkoiry. I tato rasa potřebuje svůj klid a prostor pro odpočinek.

Lapinkoira vás zaujme svou bezkonfliktní povahou. Problémovým situacím a konfrontacím se snaží vyhnout. Naopak přátelskost ocení. Nebuďte proto překvapeni, když volně pobíhající fenka lapinkoiry uvítá každého člověka a psa v dosahu. Se psem, který se s ní chce přátelit, si pohraje. Psa, který projeví nezájem, či dokonce agresivitu, ostentativně ignoruje. Obdobně se bude chovat k přítomným lidem. Pokud na procházce potkáte nějaká zvířata, např. slepice za plotem, bude se s nimi dobře socializovaná lapinkoira chtít kamarádit.

Lapinkoira není hlídacím psem. Když se objeví někdo cizí, ohlásí ho štěkotem, ale nečekejte od svého psa zásah ve prospěch vašeho majetku. U socializované lapinkoiry se nemusíte obávat, že kousne vaši návštěvu. Neprojevuje se obecně ani nadměrným štěkáním. To může nastat pouze ve chvílích nudy a samoty.

Vzhledem k jeho pasteveckým kořenům, inteligenci, aktivitě a dobré pohyblivosti je výborným psem pro agility, obedienci, flyball, frisbee a další psí sporty. Pokud s ním nechcete žádný z těchto sportů provozovat, nesmutněte. Ocení i delší procházky a vaši přítomnost. Nicméně, tak jako každý jiný pes, potřebuje být vychován a je vhodné naučit ho základní poslušnosti. Socializovat a vychovat ho díky jeho bystrosti a sociální inteligenci není nijak náročné. Od mala je vhodné dávat mu náznaky najevo, kdo je pánem, a také být důsledný - ne však tvrdý (to lapinkoira nepotřebuje!). Při výcviku lapinkoiry není vhodné jeden cvik opakovat stále dokola. Je lepší ho opakovat později nebo až další den.

Toto přizpůsobivé plemeno bude díky své touze po kontaktu s rodinou rádo žít v bytě. Jeho původ a hustota srsti jej však spíše předurčují pro ubytování venku s častým kontaktem s rodinou. Pokud ho necháte volně se pohybovat mezi domem a zahradou, bude nejšťastnější. Pozor však, jestli máte v plánu lapinkoiru ubytovanou v bytě nechávat dlouho samotnou. Stane se z ní znuděný, nevybitý pes a může vám začít ničit nábytek. Takový způsob života pro toto aktivní plemeno není vhodný.

Vzhled

Lapinkoira je středně velký pes, který se obecně podobá eurasierům, barevným samojedům. S ohledem na její velikost je lapinkoira silně stavěný pes, což je umocněno bohatou, hustou srstí. Hlava a končetiny vypadají silnější, než ve skutečnosti jsou. Díky srsti vypadá tělo mnohem kulatější. Zejména bohatá a dlouhá srst na hrudníku a na zadní části těla vytváří dojem mohutného psa. Přes silnou stavbu vyzařuje lapinkoira určitou jemnost. Nikdy by neměla budit dojem ostrého a nevrlého psa. Lapinkoira vcelku působí jako klidný pes, který má úctu k člověku. Tato pokora, zřejmá z nesení ocasu, výrazu a pohybu, je zejména patrná u fen.

Lapinkoira je mírně delší než vyšší. Nemá čtvercové proporce. V porovnání s ostatními špici má delší tělo a nižší nohy.

Ocas by měl být nesen nad hřbetem. Je poměrně vysoko nasazený na lehce spadající zádi. Příliš těsně zatočený ocas je nežádoucí. Nicméně nežádoucí je i ocas, který se neohýbá přes záď. Měl by být volný a vyjadřovat náladu psa. Pes, který je klidný, vyrovnaný a stojí v klidu, pravděpodobně ocas spustí dolů. U fen je tento jev ještě častější. Obě pohlaví by se měla při pohybu ocasem dotýkat zad nebo boku. Nemusí být však nesen nad hřbetem těsně, aby se "kůže dotýkala kůže".

Hlava by měla budit jemný dojem. Lapinkoira by měla vypadat jako medvídek, mít něžný výraz. Při pohledu zepředu by měl být obličej kulatý. Čelní rýha mezi očima by měla být dobře zřetelná.

Uši by měly být na špičce mírně zaoblené. Jsou dobře osrstěné a středně veliké. Měly by být vztyčené nebo v polovině přelomené, čímž sklopená část překrývá začátek části vztyčené. Sklopené uši jsou vadné, stejně jako uši moc veliké.

Srst je bohatá, odstávající, hrubá a odolná proti povětrnostním vlivům. U samců je patrnější límec. Krycí srst je rovná, tvrdá. Podsada je měkká, hustá. Vytváří dojem velkého objemu srsti. Krycí srst je někdy zvlněná, což se nepovažuje za vadu, pokud je tvrdá, silná. Silná zvlněná srst je lepší než rovná jemná srst. Krycí srst by neměla být tak dlouhá, aby byla svěšená. Srst na obličeji, čele a nohou je kratší.

Barva srsti je u lapinkoiry různá. Základní barva by měla pokrývat nejméně 51 % psa. Druhá barva (či barvy) je povolena na hlavě, krku, břichu, nohou, chodidlech a ocasu. Nejběžnější barvou je černá, není však upřednostňována. Dále je běžná hnědá a blond. Hnědě zbarvení psi nemohou vytvářet černý pigment. Při častém pobytu na slunci hnědá barva dost bledne. Smetanově zbarvení psi (blond) mohou mít pigment od téměř červeného po téměř bílý.

U lapinkoiry jsou běžné dva druhy pálení:

• hnědé pálení (podobně jako u jiných plemen, např. rotvajlerů) - srst má jednu základní barvu a druhou světlejší barvu na obličeji, hrudníku, nohou a ocasu. Na obličeji je pálení nad očima, na vnitřní straně uší a na tlamě, odkud se rozšiřuje směrem dolů na krk jako bryndák. Barva pálení může být od téměř červené na téměř bílou.

• irské bílé pálení (časté u ovčáckých plemen) - srst má opět jednu základní dominantní barvu (černou, hnědou). Bílá barva se vyskytuje na hrudi, břiše, jako ponožky na nohou, na špičce ocasu, jako límec kolem krku a kolem tlamy, odkud postupuje přes střed tlamy na čelo.

Lapinkoira může být i jednobarevná, bez pálení.

Zbarvení obličeje je libovolné. Pálení může i nemusí být a může se lišit v barvě. U psů s černým zbarvením by okraje očních víček, pysky a čumák měly být černé. U hnědých psů musejí být hnědé. Světlí psi mají často světle zabarvený čumák. Obvyklý je také motýlí nos - butterfly nose. Běžným jevem u tohoto plemena jsou brýle, které jsou tvořeny světlejší barvou chlupů okolo očí. Mohou být velmi nenápadné od pár chloupků po výrazné kruhy.

Výcvik a výchova

Výcvik může vést i naprostý začátečník. Lapinkoiry jsou učenlivé a bystré, a rychle se učí. Nejlepší výcvik pro toto plemeno je formou hry. Nepotřebují tvrdý výcvik!!!

Péče o srst

Srst tohoto plemene je téměř bezúdržbová, je totiž samočistící. Pokud nelíná, stačí ji asi 2x do týdne vyčesat hřebenem s jemnými štětinami. Líná 2x do roka na jaře a na podzim, v tomto období je potřeba ji kartáčovat mnohem častěji. Mytí šamponem není vůbec nutné a nedoporučuje se dělat to často, aby se nepoškodila struktura chlupů.


Tělesná charakteristika 

Hmotnost: samice i samec: 15-24 kg,

Výška:    samice: 41-47 cm,     samec: 46-52 cm

 Délka života:         12 až 17 let

Barvy:     Bílý, Černá, Hnědá, Světle hnědá, Wolf-Sable, Sobolí

Klasifikace 

Skupina FCI   V      Špicové a primitivní plemena 

Sekce FCI               Severští pastevečtí a ovčáčtí psi 

klub zastřešující plemeno v ČR je KCHMPP - klub chovatelů malopočetných plemen psů